Vše, co jste chtěli vědět o pitné vodě,
ale báli jste se zeptat

(1. část rozhovoru)

Rozhovor s MUDr. Františkem Zámolou o důležitosti vody pro lidský organismus, kvalitě pitné vody v České republice, zdravotních rizicích pití chlorované kohoutkové vody, škodlivých látkách, výhodách používání čističek vody s reverzní osmózou a mnohém dalším…

Proč je pro nás tak důležité, abychom pili čistou vodu?

Voda zajišťuje základní prostředí pro život. Je nutné si také uvědomit, že život vznikl ve vodě, a to se promítá i do fungování lidského těla.

Zhruba 70–75 % naší tělesné hmotnosti tvoří voda. Jsou v ní rozpuštěny všechny chemické látky, živiny a vůbec všechno, co je potřeba k udržení homeostázy (u živých organismů to je schopnost udržovat stabilní vnitřní prostředí, i když se vnější podmínky mění).

Voda tedy funguje jednak jako rozpouštědlo, jednak udržuje naši tělesnou teplotu na konstantní úrovni (přes potní žlázy dochází k ochlazování organismu), dále ovlivňuje prostřednictvím enzymů funkci trávení nebo odvádí škodlivé látky z těla… Bez vody je trávení a vylučování u lidí zcela nemožné.

Definice pitné vody

Pitnou vodou je veškerá voda v původním stavu nebo po úpravě, která je určená k:

  • pití
  • vaření
  • přípravě jídel a nápojů
  • použití v potravinářství
  • péči o tělo
  • čištění předmětů, které svým určením přicházejí do styku s potravinami nebo lidským tělem
  • dalším účelům lidské spotřeby, a to bez ohledu na její původ, skupenství a způsob jejího dodávání

Hygienické požadavky na zdravotní nezávadnost a čistotu pitné vody se stanoví hygienickými limity mikrobiologických, biologických, fyzikálních, chemických a organoleptických ukazatelů, které jsou upraveny prováděcím právním předpisem – vyhláškou č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody – nebo jsou povoleny či určeny podle tohoto zákona příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví.

Tělesnou tekutinu lze nahradit jakýmkoli nápojem. Mléko, ovocné džusy, čaj, hustá polévka, ale také ovoce nebo zelenina jsou plné vody. Potravou a nápoji přijímá člověk denně asi dva litry vody. Kromě toho uvnitř našeho organismu cirkuluje ve formě slin, žaludečních šťáv, žluči, slinivkové a střevní tekutiny ještě dalších sedm litrů vody za den.

Ve stáří se podíl vody v těle zmenšuje na úkor tuku. Navíc s přibývajícím věkem klesá pocit žízně, a proto by starší lidé, u nichž velmi snadno dochází k dehydrataci, měli obzvláště dbát na dodržování pitného režimu. Obecně ale můžeme říct, že voda je maximálně důležitá pro lidský organismus v jakémkoli věku.

Jak jsme na tom s kvalitou vody dnes? Zlepšuje se?

Bohužel, co se týká kvality vody, musím konstatovat, že se zhoršuje.

Stále se totiž vyvíjejí nové průmyslové látky, chemikálie, léky atd. a ty se dostávají zpět do vody. Sedm miliard lidí vyprodukuje tolik odpadních látek, že to má vliv na kvalitu vody na celém světě.

Kdo odpovídá za kvalitu pitné vody?

Za to, že dodávaná voda má jakost pitné vody, odpovídá:

  • provozovatel vodovodu pro veřejnou potřebu
  • vlastník vodovodu pro veřejnou potřebu, který je nositelem práv a povinností provozovatele
  • osoba, která zajišťuje náhradní zásobování pitnou vodou
  • osoba, která vyrábí pitnou vodu z individuálního zdroje jako součást své podnikatelské činnosti
  • osoba, která dodává pitnou vodu pro veřejnou potřebu

Vodu musíme pít čistou!

Většina vodovodních kohoutků obsahuje znečištěnou vodu naředěnou do přijatelných norem. Přesto mnoho lidí, kteří dbají na kvalitu konzumovaného jídla, tento aspekt úplně přehlíží. Pijí vodu z vodovodních kohoutků nebo z nádrží, které obsahují vodu přefiltrovanou pouze karbonovým či jiným filtrem, aby chutnala lépe.

Pak jsou naplněni nečistými tekutinami, které znečišťují jejich svaly, orgány a mozek. Jestli děláte totéž, je to velká chyba. Žádný stroj nemůže správně fungovat, když je zanesen špinavým olejem.

Kolik vody denně bychom měli vypít?

Podle výzkumu publikovaného v roce 2010 Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA – European Food Safety Authority) je dostatečný denní příjem vody (AI – Adequate Intakes) u jednotlivých věkových skupin následující:

  • kojenci v prvních 6 měsících života: 100 až 190 ml/kg denně
  • děti ve věku 6–12 měsíců: 800 až 1000 ml/den
  • děti ve druhém roce života: 1100 až 1200 ml/den
  • děti ve věku 2–3 roky: asi 1300 ml/den
  • děti ve věku 4–8 let: cca 1600 ml/den
  • chlapci ve věku 9–13 let: 2100 ml/den
  • dívky ve věku 9–13 let: 1900 ml/den
  • dospívající mládež starší 14 let a dospělá populace: ženy cca 2000 ml/den, muži cca 2500 ml/den
  • senioři: platí pro ně stejné hodnoty jako pro dospělé, tedy ženy by měly vypít cca 2000 ml vody denně, zatímco muži asi 2500 ml
  • těhotné ženy: doporučuje se stejný příjem jako u negravidních žen, který je ale navíc úměrně zvýšen asi o 300 ml/den k nárůstu příjmu energie – celkový denní příjem vody by tedy měl být cca 2300 ml
  • kojící ženy: dostatečný denní příjem vody je navýšen o cca 700 ml oproti nekojícím ženám stejného věku, tedy na 2700 ml

Je pravdou, že v České republice se každoročně pravidelně provádí analýza pitné vody už devatenáct let a data pak zpracovává Ministerstvo zdravotnictví ČR a ukládá je do informačního systému PiVo.

Kvalita pitné vody je upravována několika zákony – nejdůležitějším právním předpisem v této oblasti je rámcová evropská směrnice o vodě (Směrnice Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě) a zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví.

Jedná se ale o velmi komplexní problém, protože vodohospodáři odebírají vzorky vody většinou, jen když opouští úpravnu. Ale její kvalitu ovlivňuje i samotné potrubí, kde se mohou rozmnožit bakterie, probíhá tam koroze, chlorové sloučeniny, které se používají k dezinfekci a mohou být zdraví škodlivé, cestou reagují s potrubím. Voda, která nám vytéká z kohoutku, je tedy úplně jiná než ta, která odtéká z vodárny.

I přes ujištění odpovědných orgánů nejsou z pitné vody běžnými postupy úpravy ve všech případech úplně odstraněny látky, jako jsou kontraceptiva, antidepresiva, nesteroidní antirevmatika proti bolesti atp. Ideální by proto bylo, kdyby si každý pro vlastní použití přefiltroval pitnou vodu pomocí reverzní osmózy. Je alarmující, že každý se dnes stará o to, co jí, jak kvalitní vzduch dýchá, ale už málo z nás se stará o to, co pije.

Věděli jste, že…

  • Základní jednotkou pro posuzování jakosti pitné vody ve veřejném vodovodu je zásobovaná oblast, tj. určené území, katastrální území, ve kterém je lokalizována rozvodná síť, v níž pitná voda pochází z jednoho nebo více zdrojů. V České republice je 4056 zásobovaných oblastí, jež zásobují pitnou vodou 9 774 843 obyvatel. V roce 2011 bylo odebráno celkem 33 125 vzorků a vloženo do databáze PiVo (provozovaná MZ ČR) přes 800 000 ukazatelů jakosti pitné vody. Limity nejvyšších mezních zdravotních ukazatelů byly překročeny v 1492 případech a mezní hodnoty nebyly dodrženy v 10 414 případech.
  • Dle údajů z roku 2011 je 41,14 % obyvatel ČR zásobováno pitnou vodou vyrobenou z podzemních zdrojů, 39 % z povrchových a 19,85 % ze smíšených zdrojů. Na vyrobené vodě se podílejí podzemní zdroje 49,7 % a povrchové zdroje 50,3 %.

Jaká zdravotní rizika přináší pití nekvalitní nebo zdravotně závadné vody?

Naše pitná voda je ve vodárnách upravovaná do minimálních standardů následujícími způsoby: sedimentací, filtrací, chemickým zkvalitňováním a dezinfekcí chlorem. Ale toxické kovy, pesticidy, průmyslové chemikálie jsou v ní dále přítomné a dále ještě padesát chemikálií používaných k čištění vody, mrtvé bakterie zabité chlorem, karcinogenní trihalogenmetan vznikající z chloru, který například při dlouhodobé expozici způsobuje rakovinu jater a zažívacího traktu. Voda z kohoutku vás nezabije,
krátkodobě neučiní nemocnými, ale není možné, aby vaše tělo správně fungovalo na jedech.

Není dobré také věřit tomu, že nás vodohospodáři mohou zachránit. Běžně se totiž v pitné vodě testuje jen přítomnost 30–60 různých chemikálií. Jenže existuje přes 60 000 chemických nečistot, které může pitná voda obsahovat. Například i ty nejlepší regulované chemické skládky vypouštějí odpad do podzemních vod. Vodohospodáři dělají, co můžou, ale je to příliš drahé, aby naše pitná voda byla dostatečně zdravá k pití. Navíc jen malé procento z ní je určeno k pití. Většina se spotřebovává v koupelnách, pračkách a kuchyních.

Nejčastější škodlivinou, která se objevuje v pitné vodě, jsou dusičnany. Původně toto znečištění vznikalo z fekálií, dnes je ale zdrojů tohoto typu znečištění mnoho, přičemž většina je průmyslového původu. Problém je, že z dusičnanů můžou vznikat dusitany, které jsou zdraví škodlivé, nebo nitrosaminy – vznikají v prostředí střev –, jež jsou karcinogenní. Voda znečištěná těmito látkami může ovlivnit hemoglobin, u malých dětí může vzniknout dokonce methemoglobinémie (methemoglobin je oxidovaná forma hemoglobinu, která nemůže přenést téměř žádný kyslík do tkání; jestliže je jeho koncentrace v červených krvinkách zvýšená, může se projevit tkáňová
hypoxie, tj. nedostatek kyslíku), která způsobuje dušnost, v horším případě až smrt.

Věděli jste, že…

mezi roky 2009–2011 provedl Státní zdravotní ústav plošné testování na přítomnost humánních léčiv v pitných vodách v ČR. Bylo sledováno celkem 5 aktivních látek: naproxen, ibuprofen, diklofenak (je obsažen v protizánětlivých a antirevmatických přípravcích), karbamazepin (antiepileptikum) a 17 alfa-ethinylestradiol (steroidní kontraceptivum). Pro screening byly vybrány na základě zahraničních zkušeností a domácí spotřeby léčiv látky s největší pravděpodobností výskytu.

Podrobným rozborem se zjistilo, že v kohoutku u spotřebitele se vyskytují výjimečně, ale ve 3 vzorcích ze 100 byly přesto detekovány! Ve vodních zdrojích, úpravnách vod se zachytily v 19 případech z 23 lokalit 1–3 látky. Nejvíce bylo ibuprofenu (16), karbamazepinu (11), naproxenu (11) a diklofenaku (3). Obsah 17 alfa-ethinylestradiolu byl ve všech vzorcích pod mezí detekovatelnosti. Metabolity uvedených léčiv se nesledovaly. Pro zajímavost lze uvést, že roční spotřeba ibuprofenu byla v České republice v roce 2007 podle SUKL asi 15,6 g na osobu, tedy 3násobně vyšší než v Německu.

Samozřejmě škodlivých látek je mnoho. Dále se ve vodě mohou objevit například těžké kovy.

Jak už bylo řečeno, sleduje se v současné době v České republice asi 60 škodlivých látek – od bakterií (způsobují zažívací problémy) přes těžké kovy (ukládají se ve vnitřních orgánech a mohou způsobit mimo jiné neurotoxicitu) po chemické látky používané v některých lécích, pesticidy a radionuklidy (tritium, radon, radium, izotopy uranu atp.).

Zjistilo se, že dlouhodobá expozice určitými dvanácti organickými látkami z konzumace pitné vody může teoreticky přispět k ročnímu zvýšení vzniku nádorových onemocnění s pravděpodobností přibližně dvou dodatečných případů nádorových onemocnění na 10 milionů obyvatel. Samozřejmě toto číslo je zanedbatelné jen do té chvíle, pokud jedním z těchto dvou případů nejste vy sami nebo někdo blízký z vašeho okolí.

Věděli jste, že…

se v celé Evropské unii spotřebují denně miliony balení nejrůznějších léčivých přípravků, které obsahují okolo 3000 účinných látek. Tyto látky jsou po podání léku v těle z části metabolizovány a metabolity i léčiva ve stále aktivní formě jsou převážně močí vylučovány z organismu. Vedlo toho jsou léčiva s prošlou dobou použitelnosti velmi často likvidována spláchnutím do toalety nebo vyhozením do odpadu. 

Používané procesy čištění odpadních vod jsou schopny zachytit tyto látky pouze částečně nebo vůbec ne, a tak se léčiva dostávají do zdrojů pitné vody. Situace se navíc ještě komplikuje tím, že ve směsi těchto chemických látek může docházet k nejrůznějším interakcím (antagonismus, aditivita až synergismus – potencování). 

Nezanedbatelný je také psychologický aspekt této problematiky, který vzbuzuje nemalý odpor u informovaných lidí – v konzumované vodě se nacházejí látky, které předtím prošly organismem jiné osoby.

Může nám nějak uškodit chlor používaný k dezinfekci pitné vody?

Ano, může, a to díky látkám, které vznikly jako vedlejší produkt dezinfekce chlorem nebo jinými silnými oxidačními činidly.

Běžnými zástupci této skupiny látek jsou trihalogenmetany (THM), halogenoctové kyseliny (HAA), např. kyselina chloroctová (CAA). Povinné sledování těchto zdraví škodlivých látek se poprvé provádělo hlavně v USA a několika dalších zemích – v ČR provádí testování na jejich přítomnost od roku 2007 Státní zdravotní ústav.

Bohužel dlouhodobá konzumace pitné vody s vyšší koncentrací HAA může mít negativní vliv na reprodukci (snížení počtu spermií) a může zvýšit riziko výskytu rakoviny a vývojových vad. Kyselina dichloroctová (DCAA), která patří mezi halogenoctové kyseliny, je řazena do skupiny 2B, tj. pravděpodobný lidský karcinogen. Dále byla u ní pozorována také imunotoxicita – negativní vliv na obranný systém. Musím také upozornit na tu skutečnost, že u halogenoctových kyselin je rizikové nejen jejich požití, ale i inhalace a kožní absorpce během mytí, sprchování nebo jiném domácím použití vody!

Chlor obsažený v kohoutkové vodě má také souvislost s rostoucím počtem potravinových alergií. Tato chemikálie může u některých osob oslabovat snášenlivost k určitým potravinám. Vědci zjistili, že u dospělých osob s vysokou hladinou dichlorofenolu – vzniká přeměnou chloru v moči – je až o 80 % vyšší pravděpodobnost, že budou trpět potravinovou alergií.

Odkaz na následující díl: klikněte zde

Petr Havel